Je tomu už pár roků, co jsem zde psal recenzi na Lenovo Ideapad Z500 … no, mohu prohlásit, že notebook stále drží bez problémů, nicméně za svoji životnost se již dočkal pár upgradů systému – Windows 8.1 a teď Windows 10. Přesto, že notebook je vybaven zvukovým rozšířením Dolby, neposkytoval už od Windows 8 software dodávaný výrobcem možnost pokročilejší úpravy zvuku, jaká je dostupná přes utilitku Dolby Home Theater. Ve výše uvedené recenzi jsem zmínil, že se mi tuto utilitku nakonec povedlo zprovoznit a úspěšně používat, nicméně to se změnilo s upgradem na WIndows 10, kdy tento program již nebyl nadále k dispozici.
Jak dostat Dolby Home Theater zpátky?
Postup je velice podobný, jako od Windows 8, nicméně přibyla zde jedna klíčová komplikace – Windows 10 v základu poněkud drze instalují nejnovější ovladače zařízení bez ohledu na to, zdali to uživatel chce, či nikoliv. Takže vesele instalujete starší kompatibilní drivery a on si je po chvilce přeinstaluje novějšími a tohle se děje pořád dokola. Pokud tedy chcete starší Dolby Home Theater utilitku, je tomu třeba zabránit, jak na to?
Najeďte si do nastavení systému, zde vyberte možnost upřesnit nastavení systému. Dále navigujte na záložku hardware a „nastavení instalace zařízení“ je to, co hledáte. Zde pak stačí zvolit možnost „ručně zvolit další akci“ a nikdy neinstalovat software ovladače…
Nyní můžete přes správce zařízení bez starostí odinstalovatveškeré ovladače spojené se zvukovým zařízením Realtek High Definition Audio. Pro instalaci na notebook Ideapad Z500 stáhněte poslední drivery pro Windows 8, konkrétně verzi 6.0.1.6798 (odkaz zde) a k tomu si stáhněte také Dolby Home Theater pro Ideapad S430 (odkaz zde). Nainstalujte drivery zvukové karty, restartujte, nainstalujte Dolby Home Theater a máte vystaráno, je to zpátky. Užívejte Windows 10. 😉
Dodatek 8. 9. 2015:
I přesto, že jsem automatickou instalaci zakázal návodem výše, stále se mi do počítače instalovaly například nejnovější (ačkoliv vadné) grafické drivery. Po tom, co se mi v důsledku tohoto úplně znehodnotila instalace Windows a byla třeba přeinstalace, jsem zjistil, že Microsoft rafinovaně vydal samostaný „fix“ pro řešení těchto problémů.
Jedná se o aplikaci, pomocí které si můžete konečně zakázat automatické aktualizace na nefunkční a nežádoucí drivery. Ke stažení je zde.
Ačkoliv toto asi nakonec není vina Microsoftu, přesto by bylo vhodné, kdyby byl Windows více otevřený a měl více nastavení, která skutečně fungují a jsou dostupná alespoň podobně, jako u systému postavených na Linuxu.
Dnes již starší, avšak stále v ničem nezaostávající bývalá vlajková loď LG G2 od včerejšího dne konečně dostává možnost upgradu systému Android na verzi 5.0.2 – Lollipop! Upgrade byl již dlouhou dobu očekáván (původně bylo vydání očekáváno chvíli po uvedení LG G3 na trh) a ostatně v předchozích měsících se jej dočkali již uživatelé z jiných zemí – tam však počátky upgradu doprovázely negativní zkušenosti některých uživatelů, kteří popisovali různé problémy od rychlého vybíjení, pomalého nabíjení až po celkovou nestabilitu a nepoužitelnost nové verze systému. Kvůli problémům se pak uvolnění aktualizace v ostatních zemích opozdilo, aby bylo možné tyto negativní dopady vyloučit.
Já jako majitel telefonu jsem upgrade také očekával a dnes bych rád přinesl pár poznatků z krátkého používání Lollipopu na LG G2.
Jak upgrade získat?
K dnešnímu dni zatím není aktualizace dostupná jako OTA – z telefonu ji tedy neprovedete. Nejprve je nutné stáhnout LG PC Suite a přes něj následně hned na úvodní obrazovce vybrat možnost „zkontrolovat upgrade“, aktualizace se následně po odsouhlasení provede během krátké chvíle sama.
Co se změnilo?
Po provedení upgradu bez předchozího vyčištění telefonu/továrního resetu jsou reakce telefonu obecně malinko pomalejší, než tomu bylo na starší verzi. Je to však pravděpodobně zapříčiněno zejména animacemi a všemožnými efekty oken a přechodů, které jsou dle mého názoru úplně zbytečné a pouze uživatele zdržují (bylo by vhodné, kdyby se podobné serepetičky daly alespoň vypnout). Bohužel zde v Lollipopu je efektů a animací více, než ve verzi Kitkat.
LG samozřejmě upravilo i uživatelské prostředí tak, aby odpovídalo novému material designu verze Lollipop. Nového vzhledu se tak mimo jiné dočkala například klávesnice, zprávy, galerie a aplikace pro telefonování, Dle mého názoru se jedná o celkem povedené přepracování nativního prostředí, i když někde sladěnost (zejména barev) poněkud výrazně pokulhává. Zvětšila se také obecně velikost písma, která mi i při nastavení velikosti textu na mimimum přijde prostě příliš velká … nicméně toto pozoruji snad na všech telefonech LG s Androidem.
V Androidu ve verzi Lollipop je samozřejmě obrovská řada dalších změn, které si můžete přečíst například zde. Zde přidávám pár screenshotů obrazovky s novým oficiálním Lollipopem.
Tolik zatím velmi krátkodobé zkušenosti s novou verzí Androidu 5.0.2 na LG G2. V budoucnu přidám také poznatky ohledně případných změn ve výdrži na baterii, rychlosti nabíjení, kvality fotografií a případně dalších.
Den 1:
Telefon na chvíli umřel – jednoduše nešel zapnout a nereagoval absolutně na nic, kromě zapojení do nabíječky na pár minut a následnému vypojení – že by vybitá baterie? Před zásekem jsem měl přes 20% baterie a po spuštění telefonu po tomto záseku následně 21% … baterie to bude těžko. Přesto se telefon vybíjí rychleji, než na KitKat a při podobném využití klesla výdrž téměř o polovinu. Nicméně jednalo se teprve o první den, takže na vyvození jakýchkoliv závěrů je ještě velmi brzy.
Prozatím z upgradu převládají zejména negativní pocity. Je to způsobeno hlavně novým UI Androidu 5, u kterého se mi zdá, že efektní „serepetičky“ vítězí nad přívětivostí systému, která je upozaděna. Neustále musím čekat na přehrávání animací oken…
Den 2:
Proveden factory reset. Reakce telefonu se zdají být o něco svižnější, baterie stále pocitově ubývá poměrně rychle, nicméně už tolik neklesá při nečinnosti telefonu – uvidíme, jak se situace vyvine po několika dnech.
Den 7:
Výdrž na baterii v klidu a při malé zátěži je lepší či minimálně srovnatelná s verzí KitKat. Přikládám screenshot výdrže při lehčím využití přes den (pár krátkých hovorů, vyhledávání spojů MHD, prohlížení internetu asi 25 minut, čtení textů, zprávy přes aplikaci Messenger, větší část dne zapnutá synchronizace střídavě přes wifi a mobilní data). Celkem střídavě v tomto cyklu přibližně čtyřdenní výdrž na baterii … jednoduše po továrním resetu je výdrž v klidu naprosto v pořádku a procenta nabití baterie nemizí zdaleka tak rychle, jako před ním krátce po aktualizaci přímo z KitKat.
Žádné pády a záseky se nekonají. Stále bych ale rád nějak vypnul ty přechodové efekty, zdržují.
Den 17:
Tak po těch více jak dvou týdnech bych zde sepsal nějaké závěry k updatu. Tak trochu jsem přemýšlel, co mi vlastně Lollipop přinesl v rámci denního užívání, a bohužel nějak nejsem schopný na nic zásadního přijít. Výdrž baterie při běžném užívání se nezměnila (spíše bych řekl, že se pocitově o něco zhoršila), viz screen níže – užití zahrnuje přes hodinu internetu (doba spuštění obrazovky je 2:48), poslech hudby cca 45 minut, pár krátkých hovorů, tak 20 minut navigace a zapnutou synchronizaci větší část dne přes wi-fi i mobilní připojení k internetu. Občas mi přijde, že při surfování na internetu mi mizí baterie před očima. Rozdíl však určitě není tragický. Zaznamenal jsem později také posun po instalaci aplikace Skype – zde pak začala výdrž klesat o 10% za 3 hodiny prakticky nulového použití, nicméně ve výpisu spotřeby baterie se Skype vůbec neobjevil…
Po době užívání začínám také pozorovat výrazné záseky při pohybu v systému a střídavě dlouhé (cca 3 – 5s) načítání některých aplikací. Co se týče třeba kvality fotek lezoucích z fotoaparátu telefonu, tak ta mi přijde bez rozdílu oproti KitKatu.
Update bych tedy osobně nehodnotil úplně pozitivně. Neustále zdržující animace, záseky a pocitově o něco kratší výdrž na baterii. Mezi těmi pozitivy bych vytáhl třeba subjektivně hezčí vzhled klávesnice a inteligentnější našeptávač při psaní, bohužel více zásadnějších pozitiv mě v tuto chvíli nenapadá.
Každopádně obdivuji LG, že se do aktualizace systému pro takto „starý“ model pouštělo. Snaha se cení a výše zmíněné „chybky“ systému bych přiřadil spíše na vrub samotnému Androidu. Oproti jiným značkám se vzhledem k počtu provedených aktualizací jedná o světlou výjimku.
UPDATE 2. 1. 2016 – animace se po chvíli pátrání podařilo vypnout klasicky přes povolení módu vývojáře v telefonu, podobně jako u předchozích verzích. Rozdíl je v tom, že zde je zapnutí módu schovaně v záložce Nastavení/Info o telefonu/Softwarové informace a zde je třeba 7x kliknout na položku Číslo sestavení. Poté se mód objeví v nastavení a je možné animace nastavit.
Potřebujete nějakým způsobem „nasdílet“ připojení k internetu z počítače do mobilu? Chcete ušetřit mobilní data nebo je případně vůbec nemáte k dispozici? Dnešní „smart“ zařízení vás bez připojení k internetu často odstřihnou také od spousty funkcí … a kdo by se chtěl omezovat, že?
Následující krátký návod vám pomůže ke snadnému nasdílení internetového připojení z počítače s wifi (a aktuálním připojením k internetu přes kabel či wifi) do jakéhokoliv dalšího zařízení (či více zařízení), které je schopno přijímat wifi signál. Jednoduše se návod týká toho, jak si z počítače vytvořit router s internetovým připojením. Návody podobného ražení jsou již k nalezení na internetu (zejména v angličtině), já sem přidám ještě kromě češtiny také malý bezvýznamný bonus v automatizaci tohoto postupu přes dávkový soubor (.bat). A ano, na tomto webu jsem již o sdílení internetu psal ve spojení s programem Connectify – ten má však jistá omezení a vyžaduje nepříjemnou zdlouhavou instalaci, zde nic takového třeba není.
Aktualizace 9.5.2017:
Původní návod používal k nastavení sdílení příkazovou řádku, nyní je k dispozici možnost sdílení internetu zabudovaná přímo ve Windows. Oba návody jsou k dispozici níže.
Integrované sdílení ve Windows 10
Windows 10 nyní v základu umožňují sdílení internetu jednoduše stisknutím jediného tlačítka, které je k dispozici v informačním okně síťových připojení.
Nastavení parametrů této sítě je pak možné v novém nastavení Windows, kde v části „Síť a internet“ přibyla nová položka „Mobilní hotspot“ (nebo se k němu je možné dostat vyvoláním nabídky při kliknutí na tlačítko).
V nastavení je dokonce možné jinému zařízení povolit zapnutí hotspotu v případě jeho připojení přes Bluetooth. Po připojení zařízení je pak vidět jejich IP a MAC adresa. Celkem je možno takto v základu připojit až 8 zařízení. Výhodou je také možnost volby sdíleného připojení. Tato nová možnost nastavení tak prakticky pokrývá funkce popsané níže v tomto návodu :-).
Sdílení přes příkazovou řádku
Krom toho, že potřebujete počítač s wifi kartou, potřebujete také zjistit, zdali vaše karta toto „sdílení“ vůbec umožňuje. Tento krok mimochodem můžete přeskočit, důsledek poznáte prostě tak, že to nebude fungovat… můžete si ale ušetřit práci :-). Jak tedy na to:
Spusťte příkazový řádek („cmd“) jako správce a zadejte do něj příkaz „netsh wlan show drivers„.
Pro jistotu dopíšu, že ve Windows 7 spuštění provedete vepsáním „cmd“ do hledání v nabídce start a potvrzením enterem. Ve Windows 8 a dále stejný postup, nicméně vyhledávání vyvoláte klávesovou zkratkou Win + Q. Nezapomeňte na oprávnění správce :-).
Níže na obrázku vidíte označeno, co byste měli ve výpisu po zadání příkazu vidět, chcete-li sdílet připojení (přes hodnotu „No“ vlak nejede).
Pokud je podmínka splněna, nezavírejte příkazový řádek a pokračujte ve psaní dále:
Zadejte příkaz „netsh wlan set hostednetwork mode=allow ssid=NazevSite key=Heslo„. Místo znaků „NazevSite“ zadejte vlastní libovolný název vaší nově tvořené sítě a následně přepište také „Heslo“ na vlastní heslo.
Dále spusťte nově vytvořenou bezdrátovou síť příkazem „netsh wlan start hostednetwork„. Nyní by měla zařízení v okolí detekovat vaši novou síť (což se potvrdí výpisem hlášky „The hosted network started„). Něco tu ale chybí … ještě musíme nasdílet internetové připojení.
Stiskněte klávesovou zkratku Win + X a vyberte možnost „síťová připojení“. Případně se přes ovládací panely (či jinak) dostaňte do správce síťových připojení. Měli byste zde vidět nově vzniklou síť, v mém vzorovém případě pojmenovanou v počítači jako Připojení k místní síti* 2, pod tímto názvem uvidíte vámi zvolený název sítě, který bude vidět z ostatních zařízení. To je další známkou toho, že se síť podařilo spustit. Nás ale zajímá síť, ze které proudí internetové připojení. V mém případě je to Síť ethernet.
Vyvolejte kontextovou nabídku kliknutím pravým tlačítkem na danou síť a zvolte „vlastnosti“, v novém okně jděte na záložku „sdílení“, zaškrtněte první pole (viz obrázek níže) pro umožnění sdílení a níže vyberte název nově vytvořené sítě, potvrďte, zavřete okno a máte vystaráno. Okno s příkazovým řádkem můžete klidně vypnout, síť poběží dál.
Stává se, že po tomto postupu se zařízení sice připojí k síti, nicméně internet nefunguje. V tom případě doporučují provést restart sítě. Ten se neprovede jinak, než zadáním příkazu „netsh wlan stop hostednetwork„, čímž se zastaví vysílání sítě. Tento také příkaz použijte, pokud již síť nebudete potřebovat. Poté opět vepište opět příkaz pro spuštění sítě. Po ukončení vysílání sítě doporučuji také odškrtnout ve správci sítí z daného připojení možnost sdílení s ostatními uživateli.
Vaše nově vytvořená síť je standardně zabezpečena WPA2-PSK šifrováním a připojení k ní je možné pouze s vámi zadaným heslem. Váš počítač tedy nyní bude fungovat jako router mezi ostatními zařízeními a internetem. Jelikož je váš počítač prostředník, je nutné myslet na fyzická omezení síťové karty notebooku, tedy připojit k počítači třeba 10 dalších zařízení asi nebude to pravé ořechové, nicméně na běžnou úlohu připojení pár handheld zařízení toto bude více než dostatečné.
Jak to celé zautomatizovat
Pokud víte, že tuto „fičuru“ budete potřebovat častěji, tak si můžete uspořit nějakou tu chvilku napsáním dávkového souboru s výše uvedenými příkazy, To se provede velice jednoduše.
Vytvořte si kdekoliv nový textový soubor a vepište do něj výše uvedené příkazy v následující sekvenci (každý příkaz na nový řádek):
netsh wlan set hostednetwork mode=allow ssid=NazevSite key=Heslo (tento řádek je teoreticky zbytečný, nicméně pro jistotu interference s další případnou konfigurací jej sem dávám)
Soubor následně uložte s koncovkou .bat. Při spuštění tohoto souboru dojde také ke spuštění sítě, následně se po zmáčknutí klávesy enter síť vypne. Tento „program“ je také nutné spouštět jako správce a je nutné již mít nasdílené připojení k dané síti (tomu se tedy bohužel nevyhneme, nicméně nemusíte si alespoň pamatovat příkazy). Teoreticky je možné tento soubor použít na jakémkoliv jiném počítači, který umožňuje sdílené připojení. Nesmíte však zapomenout na nasdílení internetového připojení.
