Je to nějaký ten měsíc, co jsem zde na webu publikoval recenzi na tehdy čerstvý Xiaomi Mi Band 2. Jednou z hlavních věcí, kterou jsem v recenzi produktu vytýkal bylo to, že výrobcem dodávaná aplikace MiFit neuměla provést kontinuální měření tepové frekvence, a to se přitom jedná o „fitness“ zařízení, které zřejmě budou uživatelé používat při sportu – potřeba měřit tepovou frekvenci je zde často velmi důležitá. S podobným problémem se potýkala i předchozí verze náramku a potřeba uživatelů měřit tep kontinuálně vyvrhla na svět několik aplikací, které toto uměly – mezi nejznámější bychom možná mohli zařadit Tools & Mi Band pro Android.
Před několika týdny se ale začaly věci hýbat a uživatelům byla dána k dispozici verze MiFit, která již kontinuální měření umí … a nejenom to.
Sportovní aktivity v MiFit a další změny
Nyní byla základní aplikace MiFit doplněna (mimo jiné) o upravenou obrazovku aktuálního času a data a, co je hlavní, také o jakýsi mód sportovních aktivit (zatím tedy vlastně jenom jedné aktivity).
Po spuštění aplikace tak nyní můžete v levém horním rohu zpozorovat nové tlačítko s běžícím panáčkem, které po kliknutí ukáže část aplikace soustředící se na sběr dat z náramku při sportovní aktivitě nazývané běh. Co všechno se tady dozvíte? Koukněte níže na obrázek.
Po odstartování aktivity tlačítkem Spustit se kromě záznamu uběhnuté trasy dočkáte konečně i spuštění onoho proklamovaného kontinuálního měření tepové frekvence. Pokud rádi používáte třeba Endomondo, můžu potvrdit, že ono kontinuální měření se promítne při spuštění aktivity i do něj (nicméně pak všechno měříte dvakrát).
Při ukončení aktivity a uběhnutí nějaké té vzdálenosti máte možnost prohlédnout si historii běhů v aplikaci MiFit tažením prstu do strany na úvodní obrazovce aktivit s tlačítkem pro start. Aktivity mimo jiné umožňují i dodatečné nastavení, z nichž nejužitečnější je zřejmě upozornění na uživatelem zadanou tepovou frekvenci.
Výsledkem tedy je, že pro kontinuální měření tepové frekvence si již nemusíte nutně kupovat doplňující aplikaci třetí strany. Snad se v budoucnu dočkáme doplnění dalších aktivit, anebo nejlépe doplnění zapnutí/vypnutí kontinuálního měření jako samostatné možnosti někde v menu. S aktualizací je náramek sám o sobě najednou o kus použitelnější při sportovních aktivitách.
Zobrazení textu, dálkové zrušení budíku
17. 2. 2017 se mi podařilo aktualizovat firmware náramku na verzi 1.0.1.34, která dle všeho již umí zobrazit text například u volajícího pro příchozí hovor. S pomocí Tools & Mi Band si pak můžete poměrně detailně nastavit, jaký text se kde má zobrazovat. Samotná aktualizace firmware na 1.0.1.34 však není dostatečná (alespoň v mém případě nebyla) – u náramku musí proběhnout také aktualizace fontů. Ze stránek podpory Tools & Mi Band jsem se dozvěděl, že pro umožnění zobrazení textů je třeba vypnout aplikaci MiFit, nastavit jazyk na telefonu na angličtinu, a poté aplikaci znovu spustit. Jakmile jsem tuto sadu kroků udělal, proběhla po spuštění aplikace další aktualizace firmwaru, a došlo nahrání nových fontů do Mi Bandu. Od té doby již Mi Band disponuje možností zobrazení ID volajícího, odesílatele zprávy, či jiných textů, které si nastavíte s aplikací Tools & Mi Band.
Další novinkou je pak bezesporu možnost vypnutí budíku po „stisknutí“ tlačítka na náramku. Minimálně z mé strany je toto velmi vítané vylepšení, jelikož nemusím hned hledat telefon, abych budík vypnul.
Jak je vidět, na softwaru dodávaném k náramku se stále pracuje, což je pozitivní úkaz toho, že prodejce náramek nepohřbil a udělal z něj oproti stavu při uvedení na trh vyvážený produkt, který konečně využívá svého potenciálu.
Doba úplně jednoduchých nositelností je už prakticky pryč. Xiaomi se svou první verzí Mi Bandu udělalo celkem velkou díru do světa – poměr cena/výkon byl totiž skvělý. Nyní je na trhu nějakou tu chvilku k dostání Mi Band 2, který by měl navázat na svého předchůdce a posunout schopnosti jednoduchých nositelností zase o něco dále. Na to, jak se mu to povedlo, se zkusím zaměřit níže.
Dodám také, že Já osobně první verzi náramku nevlastním, jelikož když už jsem se rozhoupával ke koupi, byla ohlášena druhá verze s mnohem zajímavějšími parametry, a já jsem se tak rozhodl počkat. Mým záměrem bylo pořídit Mi Band 2 zejména pro měření tepu při jízdě na kole, a také pro zobrazení notifikací kdekoliv jinde – níže vám tedy popíši zkušenosti zejména s tímto využitím.
Provedení
Provedení náramku je podobné, jako u jeho první verze – silikonový řemínek a kolébkovitý modul obsahující veškerou výpočetní techniku uvnitř. Modul je naštěstí poměrně snadné zasunout do řemínku, či naopak vyjmout, což chválím. Silikonový řemínek má mnoho děr (konkrétně 9) pro utažení, a tak padne snad téměř každé ruce, avšak u menších dětí by již s upevněním náramku mohl být problém (délka náramku je variabilní od 155 do 210 mm). Subjektivně mohu říct, že náramek rozhodně nevypadá špatně, právě naopak. Na jeho jednoduchý design se dobře kouká a náramek tak příliš nevyčnívá – na sport je ideální, na běžné denní nošení se dá také skousnout. Na oficiálnější příležitosti ale asi příliš vhodný nebude a s klasickými hodinkami se rozhodně rovnat nemůže (ale to je ostatně úplně jiná kategorie produktů). Co se týče pocitů s celodenním nošením, tak já jsem o náramku věděl vždy celý den, a to ať už jsem měl náramek nasazen volněji, či naopak pevněji – silikon prostě není zdaleka tak pohodlný, jako kožený řemínek hodinek a nějak se mi nepodařilo najít tu správnou délku. Všiml jsem si také, že řemínek lze poměrně snadno poškrábat, a poté už zdaleka nevypadá tak čistě a vzhledně.
Rozměrově je náramek přijatelný – zmíním zejména výšku 10,5 mm, která se po utažení náramku na zápěstí stáhne tak na 9 mm, jelikož modul pro měření srdečního tepu se vám tak trochu skryje do ruky. Kromě čidla pro měření srdečního tepu je na modulu integrován také displej a jedno dotykové tlačítko. Horní strana modulu je pak údajně kryta trochu odolnějším sklem. Poměrně pozitivní věcí (a dle mě osobně povinností pro sportovní nositelnosti) je také krytí s certifikací IP 67, takže náramek můžete po vydatném sportu velice snadno osprchovat od potu.
Tlačítko na horní straně pak má sloužit pro procházení „nabídkou“ zobrazení na displeji, případně pak pomůže třeba pro zastavení naplánovaného budíku. Tlačítko je kapacitní, což je fajn pro rychlou reakci bez nutnosti cokoliv mačkat, na druhou stranu se ale až příliš často setkávám s tím, že zařízení dotyk nezaznamená – skoro to vypadá, jako kdyby se zaseklo. Obecně tlačítko rozeznává pouze dotyk, žádné směrové hmaty.
Displej!
Ano, displej – ten je oproti první verzi nejviditelnější změnou. Ukáže vám čas, ušlé kroky, odhadnuté spálené kalorie, přibližně ušlou vzdálenost, frekvenci srdečního tepu a upozorní také na různé notifikace. Mezi položkami, které chcete zobrazit, si můžete vybrat přímo v aplikaci Mi Fit. Jednotlivé položky jsou od sebe odděleny pěknými ikonkami a přechodovými animacemi – zde mi okamžitě hlavou proběhla myšlenka, zdali by nebylo lepší místo zbytečných animací ušetřit baterii, ale budiž (ona by to asi tak velká úspora nebyla). Displej využívá technologie OLED a je poměrně dobře čitelný v běžném prostředí uvnitř budov a v příšeří, avšak na přímém slunci, kdy se vám sluneční paprsky odrážejí od skla, toho na něm moc neuvidíte. Úhlopříčka displeje je 0,42″ (cca 0,64 cm), což pro zobrazení výše uvedených informací bohatě postačuje. Zařízení také určitým způsobem zobrazuje notifikace – o těch se ale zmíním až níže.
Ještě bych rád k zobrazení aktuálního času doplnil, že k rozsvícení displeje stačí také pootočit rukou, jako kdybyste se dávali na hodinky – toto gesto celkem spolehlivě funguje, jedinou nevýhodou je prodleva mezi aktivací displeje (cca 1 – 2 vteřiny), displej se pak rozsvítí asi na 5 vteřin.
Měření, sledování
Měření kroků, ušlé vzdálenosti, spálených kalorií, „spánkové aktivity“ a srdečních tepů. Všechny tyto věci uměl již dřívější Mi Band 1S. Druhá verze tyto funkce obsahuje také, i když pořádné využití třeba senzoru pro měření frekvence srdečních tepů zde chybí.
Měření kroků je základní funkční náramku a neměl bych k němu asi příliš výhrad, mezi něž bych zařadil zejména započítání kroků, i když člověk nechodí – není to ale zdaleka tak hrozné (často však chodím při jízdě na kole). Celkem mě pak překvapila přesnost měření vzdálenosti – nastavená vzdálenost jednoho kroku asi odpovídá typické délce mých kroků, nebo se počítá jiným způsobem, a je tak celkem odpovídající realitě. Náramek také z kroků vypočítává „spálené kalorie“. Nevím … tento údaj bych vzhledem ke způsobu měření asi vůbec nebral vážně a mě osobně přijde úplně k ničemu, někdo pro něj ale využití jistě najde.
Celkem vítaným pomocníkem pak může být snímač pro měření tepové frekvence. Skvělá záležitost, která je však dle mého názoru v dodávaném softwaru tak nevyužita, až přítomnost tohoto senzoru téměř ztrácí na významu. Vina však není na samotném náramku, ale v dodávané aplikaci Mi Fit. Problém spočívá v tom, že pro změření tepu je nutné pomocí tlačítka na náramku toto měření nejprve vyvolat – to je vhodné, pokud chcete tepovou frekvenci změřit jednou za čas, avšak při měření frekvence při zátěži ve sportu je toto naprosto nevhodné (měření lze sice vyvolat i z aplikace v telefonu, ale to asi příliš nepomůže).Aplikace sama neumí nastavit měření tepové frekvence kontinuálně, nebo v pravidelných časových intervalech. S podobným problémem se potýkali uživatelé i první verze Mi Bandu 1S. Zabrousil jsem tedy na do internetových diskuzí, abych našel aplikaci Tools & Mi Band pro Android (cena necelých 49 Kč), která kromě kontinuálního měření tepové frekvence poskytovala i bohatější nastavení notifikací a mnoha dalších věcí oproti originální aplikaci Mi Fit.
Nemožnost kontinuálního měření znemožňuje rozumné sledování tepové frekvence při jakémkoliv sportu, včetně mého ježdění na kole.Úprava 23.11.2016: Aplikace MiFit dostala řadu aktualizací, které již kontinuální měření umožňují – více v článku MiFit už umí kontinuální měření tepové frekvence a další věci.
Co se pak týče přesnosti tohoto měření, tak výsledky jsou většinou odpovídající, až na výjimky, kdy jsem například naměřil v klidu tep 198, či jinou neodpovídající vysokou hodnotu (mohlo to ale být zapříčiněno špatným kontaktem náramku s kůží), přičemž při opakovaném měření byla naměřená hodnota již reálnější.
Poslední funkcí sledování je pak záznam spánkové aktivity. Ve výsledném grafu v aplikaci získáte ponětí o tom, jak dobře vlastně spíte. Náramek sleduje váš hluboký a lehký spánek, který je pak rozdělen na odpovídající časové úseky, včetně momentů, kdy jste vzhůru. Jako zajímavost dobré.
Notifikace, budík
Na displeji modulu je možno určitým způsobem zobrazit notifikaci z vybraných aplikací, které si nastavíte přes Mi Fit, či jinou aplikaci pro správu. Zde se však u Mi Fitu projevilo naprosté nevyužití potenciálu displeje a při notifikaci na náramku z jakékoliv aplikace tak vidíte pouze nějakou základní ikonku (ikonka s nápisem „app“, případně ikonka zpráv, Facebooku či jiné základní aplikace), a to je vše – není možné nastavit vlastní ikonku, zobrazení textu, či přímo nějaké zprávy. Bohužel přes oficiální aplikaci se mi nepodařilo nastavit upozornění pro zprávy, Gmail či jiné systémové aplikace (toto je možné až s aplikací Tools & Mi Band). Na druhou stranu fungovalo upozornění při příchozím hovoru – zde je ale zobrazena pouze ikonka sluchátka, kdo vlastně volá se už nedozvíte. Podobně pak u zpráv z aplikace Messenger, kde je zobrazena pouze ikonka zprávy.
Zde opět vidím hromadu nevyužitého potenciálu – co kdybych si chtěl zobrazit třeba přímo text nějaké upomínky? Takto musím opět sáhnout po telefonu a notifikace na náramku je mi vlastně k ničemu, pokud telefon zrovna nepřeslechnu. Škoda. Úprava 18. 2. 2017: Hodinky nyní po několika aktualizacích umí zobrazit i text! Více v článku MiFit už umí kontinuální měření tepové frekvence a další věci.
U doplňkové aplikace Tools & Mi Band je možno nastavit celou řadu kombinací upozornění, ve výsledku si ovšem hrajete pouze s algoritmem vibrace, změnou ikonky, opakováním a dalšími základními věcmi. V době testování tato aplikace také neuměla zrušit notifikaci dotykem tlačítka, což je trochu zvláštní, protože originální Mi Fit toto umí (opět musíte sáhnout po telefonu pro zrušení notifikace).
Obě předchozí referované aplikace pak umějí nastavení budíku, trochu mě ale mrzí, že nejsou schopny se nějakým způsobem propojit s nativní aplikací pro budík v telefonu a časy synchronizovat. Alarm budíku je provázen kromě obrázkové notifikace také vibracemi, které jsou dle mých osobních zkušeností dostatečně silné a postačí pro probuzení ze spánku.
Notifikace tedy Mi Band 2 velice jednoduchým způsobem zvládá, nemožnost detailnějšího nastavení (alespoň ty ikonky) však tuto funkcionalitu poměrně výrazně sráží dolů.
Výdrž
Dle výrobce by měla výdrž při minimálním využití dosahovat až 20 dnů, což je pozitivní hodnota. Aktuálně bohužel výdrž nemohu potvrdit, jelikož se mi náramek i přes využití kontinuálního měření a 13 dní stále nepodařilo vybít, nicméně v budoucnu zde dodám jednotlivé časy. Nakonec se mi náramek podařilo vybít za 22 dní při občasném využití kontinuálního měření tepu (asi 3x na 2 hodiny), asi 4 dnech sledování spánku, a pak poměrně časté nošení (celkem asi 14 dní) … označil bych to jako lehčí využití, kdy se výdrž přehoupla přes 20 dní, zde tedy není co vytknout. Navíc jsem Mi Band 2 nabíjel asi při 15% baterie, vydržel by tedy déle. K nabíjení každopádně dostanete sympatickou redukci do USB. Bez této redukce náramek jen tak nenabijete.
Balení
Jestli se mi na tomto zařízení něco líbilo, tak je to balení. To je krásně minimalisticky funkční, přičemž uvnitř kromě náramku ukrývá nabíjecí kabel, řemínek a manuál v čínštině (variabilně pak český dodatek dle dovozce).
Má na víc.
Samotný náramek je poměrně sympatické zařízení za celkem přijatelnou cenu (v době uvedení na trh okolo 1500 Kč s DPH), u které se dá v blízké době očekávat pokles, podobně jako u první verze náramku. Jako pozitivní hodnotím zejména výdrž baterie, která je ve srovnání většinou podobných zařízení papírově (a již nyní mohu říct, že i prakticky) nadprůměrná. Provedení je dobré, kvalitní a nevíc není třeba obávat se náramek umýt pod proudem vody.
Co u mě osobně srazilo dojem z náramku je nevyužití jeho potenciálu – je otázkou, zdali výrobce spoléhá na vývojáře, kteří funkcionalitu nějakým způsobem doplní, nebo zdali se nad extenzivnějším využitím vůbec zamyslel. Není to však přímo vadou náramku, jako spíše dodávané aplikace, která ale ostatně je nedílnou součástí produktu, jež na mě v tomto případě nepůsobí úplně dobře (kromě zmíněné omezené funkcionality na tom není dobře ani samotné rozvržení jednotlivých nastavení a přehledů v aplikaci). Pokud tedy plánujete koupi náramku, rozhodně doporučuji počítat s nákupem aplikace Tools & Mi Band, která vám funkcionalitu náramku pokryje alespoň trochu více.
Se senzorem pro frekvence srdečního tepu je Mi Band 2 při kontinuálním snímaní zařízení použitelné na sport. Největší změnou oproti předchozí verzi náramku je přítomnost displeje – zdali se vyšší investice do nové verze vyplatí je na rozhodnutí každého zvlášť. Vzhledem k tomu, že není příliš možností, jak obsah zobrazovaný na displeji upravit, nemyslím si, že by to bylo tak velkou pákou pro koupi nové verze. Na druhou stranu si na displeji velice prakticky zobrazíte čas a snadno od sebe vzhledově oddělíte notifikace určitého počtu aplikací (dle počtu ikon).
Záměr o implementaci blokátoru reklam („adblocku“) nativně přímo do prohlížeče byl znám již dopředu, avšak nyní je možné této funkce v prohlížeči Opera využít naostro ve verzi 38.0! Do prohlížeče již tedy není nutné doinstalovávat externí doplňky. Mimo jiné přináší prohlížeč i další podstatné novinky, jako například menší náročnost na spotřebu energie/výpočetní výkon.
A funguje to vůbec?
Prohlížeč po aktualizaci sám nabídne zapnutí blokátoru reklam spolu s možností odstavení dočasný podobných doplňků. V porovnání s mnou dříve užívaným Adblockem je efektivita blokátoru obecně menší (zejména u českých distributorů reklam), ale to zřejmě bude způsobeno seznamem blokovaných zdrojů. Na pravé straně adresního řádku se pak po spuštění objeví ikonka blokátoru, kde se po kliknutí na ni zobrazí stylový graf značící počet doposud blokovaných reklam – těžko říct, k čemu mi toto bude, ale spíše se jedná o funkci pro přesvědčení uživatelů o používání doplňku.
Blokátor je naštěstí také možné vypnout na vybraných stránkách, jejichž seznam je možno specifikovat. Pokud tak zabrousíte do nové části nastavení pro blokátor v možnostech aplikace, zjistíte, že jsou zde prozřetelně již přednastavené hodnoty pro vynechání blokování reklam na stránkách vyhledávače Google, sociální sítě Facebooku a dalších – je však možno je odstranit a blokovat reklamy i na nich. Je zde také možnost využití listů s definovanými pravidly pro blokaci (například EasyList).
Je otázka, jestli na tento krok nějak zareaguje král internetové reklamy Google, jelikož jádro prohlížeče původně pochází právě od něj a implementovaná funkce pro blokování jeho reklam asi nebude úplně příjemným krokem.
Pozitivním přínosem nové verze je tedy mimo jiné určitá časová úspora za nepotřebnou instalaci dalšího doplňku do prohlížeče od třetí strany, což je fajn vzhledem k implementaci přímo od vývojáře. Z negativ jsem si všiml (ale rozhodně to nemusí souviset konkrétně s blokátorem), že po uplynutí určitého času při poslechu hudby na Spotify dojde k přerušení a „pádu“ webové aplikace – těžko říct, co k němu vede, dříve se toto nestávalo a běžně zde reklamu neblokuji. Také je zvláštní, že blokátor cosi blokuje na tomto webu – po zkoumání jsem zjistil, že blokuje skripty pro analýzu statistik návštěv (Google, Toplist a další).
Blokuješ reklamu? Tak to opravdu není hezké!
Dovolím si ještě k reklamám na internetu malou vsuvku – je otázka, zdali se reklamy či naopak jejich blokátory v budoucnu nějakým způsobem změní, jelikož poslední dobou správci webů stále častěji nějakým způsobem „penalizují“ uživatele blokátorů reklam, kteří jim blokováním znesnadňují příjmy plynoucí z provozu webu. Já osobně v určitých případech nechápu, jaký má smysl provoz reklam na webech, kde je jistota, že vzhledem k druhu uživatelů dojde k masovému blokování reklamy, ale budiž, pokud je reklama v rámci mezí a neomezuje/nezatěžuje uživatele, pak absolutně nejsem proti, spíše naopak. Často je to poslední dobou bohužel obráceně a než se zbavíte všech reklam, tak člověka obvykle přejde chuť cokoliv na daném webu číst či sledovat, a to je špatně. Při blokování si následně vyslechnete brek správců webu, že nemají finance na provoz. Možná by pak bylo výhodnější zavést možnost nějakých podpůrných příspěvků typu Flattru, jejichž zaslání by muselo být ultra jednoduché a intuitivní pro každého. Zatím však k masivnímu rozšíření podobné služby nedošlo (obdobou je pouze tlačítko pro příspěvek přes PayPal, který dnes však zdaleka stále nemá každý). Pokud má web pro uživatele přínos, jistě by byl ochoten nějakou částkou přispět sám od sebe ať už z dobré vůle, či z potřeby předplatit si nějaký tarif, který by však nesměl být předražený. Takové stanovení ceny tarifu je pak ale velkým problémem, protože každý má ze služby jinou výši užitku.
