Archiv pro rubriku: Úvahy

Dej informace, nebo nic nebude! Jak se platí za služby dnes.

Nemohu si pomoct, ale čím dál častěji se musím rozhodovat, zdali při využívání nějakých služeb nabídnu své informace třetí osobě, abych mohl ony služby vůbec využívat. Týká se to zejména mobilních aplikací, u kterých poslední dobou sleduji zvyšující se tendenci získávat více a více informací pro funkce, které ve většině případů stejně nepotřebuji.

Například u Androidu vidíte potřebná oprávnění pro správnou funkčnost aplikace, což je fajn, protože třeba u webových aplikací se toho moc nedozvíte (ledaže pořádně zabrousíte do podmínek použití služby a tam to možná najdete … pokud to tam vůbec je jasně a nevyhýbavě řečeno). Budu nyní předpokládat, že ta oprávnění, která jsou například u aplikací Androidu uvedena, jsou skutečně dodržována a nelze je nijak obejít. Člověk si tedy nainstaluje aplikaci s vědomím zásahu do části jeho soukromí, horší ale je, že s postupem softwarových aktualizací a vývojem webových služeb se poskytovatelé snaží vytěžit z uživatelů obvykle více a více, často bez ohledu na názor uživatele, a to je špatně (aplikace stojí a padá právě na uživatelích).

Konkrétní příklady jsou třeba aplikace populárního Facebooku, Twitteru a také tématicky diametrálně odlišné aplikace pro Android – například aplikace Facebooku (a nejenom ta) před nějakou dobou začala navíc, kromě dalších nových přístupů, vyžadovat i přístup do SMS zpráv, a to je na mě osobně už trochu příliš. Nikoliv proto, že by mi vadil samotný přístup aplikace do těchto sekcí, nicméně proto, že já dle informací o účelnosti využití tohoto oprávnění uváděnou funkci absolutně nepotřebuji a aktuálně ji ani nevyužiji. Přesto však musím této aplikaci přístup povolit. Zde pak užití aplikace s těmito oprávněními stojí pouze na důvěře mezi vývojářem a uživatelem. V minulosti, kdy ještě oprávnění nebyla tolik sledována, jsme tak mohli být svědky několika „podezřelých“ sběrů informací o uživatelích na různých platformách u různých aplikací. Je škoda, že jako uživatel nemám možnost jakkoliv nativně před instalací aplikace zasáhnout do správy těchto oprávnění. Kdyby to začalo pouze touto aplikací, asi by to nebyla vůbec žádná katastrofa, nicméně pokud má člověk na mobilu podobných či jiných aplikací se stejnou „politikou“ oprávnění více a nechce se vzdát dalšího kusu svého soukromí, značně to omezuje možnosti použití daných aplikací a nakonec i celého zařízení. Nehledě na to, že velmi často je užitečnost poskytnutí oprávnění k získání určitých informací velmi pochybná – někdy se důvody, proč vývojář požaduje dané informace můžete dokonce dozvědět …  zdaleka ne vždy však dostanete přímé vysvětlení.

Samozřejmě se tady nabízí věta, že „pokud se ti to nelíbí, nepoužívej to“ – to je jistá možnost, bohužel při současném tempu by uživatel zásadně trvající na svém soukromí nemohl používat téměř nic. Člověk tak má na sobě hned několik „pijavic informací“, které budou z uživatele tahat možná ty samé údaje, posílat je kdovíkam do éteru (opět záleží na podmínkách), a tam s nimi dělat opět kdo ví co. Někdy jsou sesbírané informace skutečně k užitku, někdy je, jak jsem již zmínil, jejich poskytnutí tak nějak bez užitné hodnoty (pro uživatele) a někdy poskytovatel služby snad ani neví, jak s nimi pořádně naložit… Takže ve výsledku si stáhnu robustní aplikaci a kvůli jediné požadované funkci (protože alternativy nejsou) musím dát informace o všem, co s mobilem dělám a co mým mobilem projde.

Dostáváme se tedy do doby, kdy by se informace dala označit na nové „platidlo“ či novou „daň“ pro užívání některých služeb, které se pyšní štítkem „zdarma“. Paranoidní uživatelé se často bojí navštívit některé weby a vypínají sledování své aktivity na webu přes různé skripty, jiným je to na druhou stranu úplně jedno a využívají služeb naplno bez jakýchkoliv starostí, protože je přeci fuk, jestli o mě někdo ví, kolikrát denně chodím  na záchod, jaká byla má stolice a na kterých místech záchody nejčastěji navštěvuji (zase jeden extrémní příklad, na kterém by se dalo také luxusně vydělat :).

Jakou mají tedy informace o celém našem chování a životě cenu? Kolik na nás vydělají zobrazením reklamy, provizí z prodaných produktů/služeb? Je to skutečně na dnešním trhu, kde se výrobci snaží určit směr vývoje a vytvořit poptávku po něčem, co jsme doposud nepotřebovali to správné, nebo už jsme došli do dalšího extrému? Stojí to za to? To záleží čistě na uživateli, vždy je však nutné zvážit, jakou pro nás mají naše informace hodnotu.

Tak nebo tak, já osobně bych ocenil existenci služeb, které (i kdyby měly být placené něčím jiným, než mým soukromím) nevyžadují informace, jež skutečně nejsou potřebné k plné funkčnosti služby. Případně bych velice ocenil možnost omezení oprávnění aplikací v základu bez nutnosti nějakých skriptů, aditivních aplikací a podobných nesmyslů. Pokud by si uživatel mohl zvolit, jaké informace chce skutečně zadávat, bylo by to ideální … možná až moc. Mimochodem Android ve verzi 4.3 obsahoval a aktuálně stále obsahuje možnost správy oprávnění aplikací, i když poněkud okleštěnou – tato funkce by se jistě setkala s úspěchem u nemalého množství uživatelů. Bohužel od verze 4.4 je na Androidu tato funkce dostupná již pouze přes root, oficiálně tedy dostupná není a vlastně ani nebyla řádně nikdy ohlášena.

Dej informace, nebo nic nebude! Jak se platí za služby dnes.
Ohodnoť článek

Leap Motion – další krok dále od myši? A co bude dál?

Už rok a nějaké ty měsíce na internetu vykukuje nové bezdotykové ovládání počítače s názvem Leap Motion. Už dávno se nejedná jen o nějakou srandu v konceptu – v současné době jsou na světě vzorky integrované přímo v noteboocích a od února je tato „kouzelná krabička“ samostatně k dostání na oficiálních stránkách (www.leapmotion.com). Pro ty z vás, kteří náhodou ještě netuší, o co jde, sem dávám pro představení dvě krátká videa:


Možná vás po shlédnutí videí napadne roky zažitý Kinect – ano, pomocí Kinectu lze ovládat zařízení také bezdotykově, nicméně jeho přesnost je poněkud diskutabilní a bylo by poměrně těžké si jen představit, že by nahradil klasickou myš na počítači. Zatímco Kinect je tedy vhodný spíše na nějaké to příležitostné hraní, Leap Motion by mohl díky své přesnosti teoreticky nahradit myš. Pokud budete ještě chvíli hledat na Youtube.com, najdete i další videa znázorňující praktické a reálné použití tohoto zařízení – a je opravdu vidět, že to bude fungovat, na což ostatně vsadil i HP, který bude právě jako první toto zařízení dodávat do svého nového notebooku HP Envy 17 Leap Motion SE (k dispozici pravděpodobně v říjnu 2013).

S postupem času a novými způsoby ovládání se možná už vyplatí přemýšlet o tom, kdy bude nahrazena klasická myš – nebo ani ne? Návrh klasické myši spatřil poprvé světlo světa v roce 1963 a vyšel z rukou Douglase Engelbarta. Od té doby prošla myš mnoha změnami, princip je však stále stejný a stále, i přes nové způsoby ovládání nejsme schopni  myš nahradit něčím jiným. Jedná se zejména o přesnost a pohodlí při ovládání myší – kurzor jezdí přesně podle pohybů vaší ruky, která leží na stole. Nemusíte rukou mávat, držet ji ve vzduchu, či neprakticky šmatlat prsty po displeji. Mě osobně ale v dnešní době přijde pohybování kurzorem po obrazovce poněkud nepraktické a pomalé. Nemyslím si ale, že se myš v blízké budoucnosti dočká svého plného nahrazení. Ostatně problém s přechodem způsobuje také z velké části optimalizace samotného GUI.

Osobně bych viděl budoucnost v propojení všech známých ovládacích zařízení – lidé by si nemuseli zvykat na nová prostředí a ovládací prvky, ale používali by to, co jim nejvíce vyhovuje (pominu-li otázku rychlosti). Opět to ale naráží na problematiku potřeby rozdílného GUI. V herním světě bych si pak představoval rovnou nějaký ten „herní koutek“, tedy místnost vybavenou přímo pro hraní a dokonalý zážitek, či potom pro domácí použití nějaké ty „herní brýle“ s ovládací rukavicí. Ostatně i kombinace 3D monitoru s pohybovými senzory na těle by mohla být velice zajímavá a bez problémů dostupná již dnes. S holografickým zobrazením zatím raději počítat nebudu.

Já sám se velice těším na příští rok a nové notebooky (doufám, že nejen od HP) s tímto ovládacím zařízením. Jak se zařízení uchytí mezi uživateli, je otázka nejen samotných uživatelů, ale i aplikační podpory.

A co si o tomto tématu myslíte vy? Zmizí za krátkou dobu myš z našich stolů a všechno bude na dálku ovládané rukama, nebo se jedná o neoddělitelnou periferii počítače? Připojte svůj názor ;-).

Leap Motion – další krok dále od myši? A co bude dál?
5 (100%) 1 vote

Ultrabooky – mají budoucnost?

Dnes se zaměřím na nově vznikající fenomén v oblasti přenosných počítačů. Ultrabooky mají být ultra tenké, ultra lehké „notebooky“ s ultra výdrží. Již zde se pozastavím, protože už jenom název „ultrabook“ mě zaráží. Vždyť se jedná o počítače menší, než dosavadní notebooky, tak proč název ultrabook? Já bych si slovo „ultra“ vysvětlil něco jako mega, super … obrovský notebook. No budiž, ultra se má týkat  výdrže, tenkosti a ultra nízké hmotnosti. Bohužel ani zde dosavadní uvedené ultrabooky ve všech bodech nevyhrávají, obzvláště ve výdrži to pokulhává.

Prvotním posláním ultrabooků bylo zaplnit sféru trhu alá Macbook Air i jinými firmami, než jakou je Apple. Všichni známí i neznámí (čínští) výrobci si naplánovali novou sérii hliníkových i plastových ultrabooků, které by měly konkurovat macbooku air. Záhy ale zjistili, že to tak jednoduché nebude. Není jednoduché vyrovnat se standardům, které nastolil Apple, jež v daném odvětví má plno zkušeností. Navíc jako další trn v oku přichází odstávka čínské továrny na výrobu hliníku. Ve výsledku to všechno vypadá tak, že u nás se dnes setkáte pouze s dvěma konkurenčními modely od Aceru, který jako první začal ultrabooky vyrábět.

A teď k samotným ultrabookům. Mají budoucnost? Ja osobně si myslím, že určitě mají. Tak proč internetem kolují zprávy, že ultrabooky nikdo nechce? Jsou jednoduše drahé, jak můžeme sledovat i u nově uvedeného Aceru za necelých 20 000, což je ještě poměrně příjemná cena. Když se ale já, coby zákazník na tento ultrabook podívám, ihned zděšeně pozoruji, co mu chybí. Vždyť to nemá ani LAN konektor! To znamená, že využití v opravdové pracovní sféře prakticky odpadá (a to nevím, kde jinde by to chtěli po tisících prodávat). Jediné, co jej zachraňuje, je HDMI … takže alepoň tu prezentaci si (oproti Applu) všude pustíte. Ano, chápu, že tlustý zastaralý konektor, jakým je LAN, se k tenkým ultrabookům opravdu nehodí, ale u Applu alespoň mysleli do budoucna a přidali na tělo Thunderbolt konektor, který u nás sice skoro nikam nepřipojíte, ale jedná se o univerzální port. Celkové bych tak chtěl poukázat na to, že konektivita u takových zařízení je bídná. Ale co, pokud se s tím někdo spokojí, není problém, protože v oblasti výkonu mají ultrabooky co nabídnout. A to i dnes.

Abych to ukončil, znova zopakuji, že ultrabooky jistě mají budoucnost, jenom ještě nepřišel jejich čas. S uvedením nové technologie Ivy Brigde od Intelu v prvním kvartálu příštího roku by se měl výkon těchto zařízení v desítkách procent zvednout. A to jak výpočetní, tak zejména grafický (na což jsem u Intelu opravdu zvědavý). A nejenom výkon by se měl zvyšovat. Procesory jsou vyráběny novou, 22 nm, techonologií, což zvedne i výdrž na baterie a zároveň sníží tolik kritizovanou cenu. Intel dokonce úspěšně zkoumá vývoj procesoru, kterému by při nejmenším zatížení stačilo pouze napájení ze solárního článku. Já osobně jsem na odvětví ultrabooků zvědav a doufám, že v blízké době (rok, dva) nabídne něco, co by mohlo co do konektivity a výkonu plně konkurovat dnešním notebookům. Nechme se překvapit.

Ultrabooky – mají budoucnost?
3 (60%) 1 vote