Recenze sluchátek Sennheiser MX 375 + menší srovnání

Dnes se podíváme na pecková sluchátka MX 375 německé firmy Sennheiser. Tato sluchátka užívám již přes dva roky, a tak jsem si řekl, že bych k nim něco mohl napsat. Podělím se s vámi tedy o nějaké zkušenosti a srovnání s jinými.

První, co zaujme, je asi cena – dnes se stále prodávají okolo hranice 400 (+-50 Kč) korun a za tyto peníze sluchátka již z obalu slibují extra silné basy a poměrně dobrou technickou specifikaci. Konkrétně se jedná o frekvenční rozsah od 18 Hz do 22 kHz, citlivost až 122 dB/mW a impendanci 32 Ohmů. K tomu všemu jako bonus získáte v balení krom sluchátek také pouzdro na přenášení a samozřejmě pár pěnových náušníků.

Již od pohledu jsou sluchátka poměrně dobře odlišitelná od ostatních sluchátek momentálně na trhu a vzhledově tak nejsou úplně nudná :). Co se týče hmotnosti, tak ta je oproti jiným sluchátkům poměrně malá – u některých jedinců se může vyskytnout problém s vypadáváním z uší. Přesně jsem ji neměřil, ale sluchátka bych označil jako lehká. Onen problém s vypadáváním může také souviset s trochu nestandardním provedením … každý má ale tvar ucha jiný a každému budou pravděpodobně sedět jinak, já s nimi problém něměl. V případě nějakého nepohodlí jsou zde každopádně přibalené „náušníky“, se kterými já osobně po chvilce ani nepoznám, že v uchu vlastně nějaká sluchátka mám. Délka kabelu je 120 cm, což je dnes řekl bych plně dostačující standard. Na konci kabelu je pak „pozlacený“ 3,5 mm zahnutýjack. Kabel má soft-touch povrch a neklouže tak po látkách. Síla kabelu je větší, než u špuntů a zalomení či přetržení jsem se po dvou letech užívání nedočkal.

Sluchátka Sennheiser MX 375

Nyní pár poznatků k tomu nejdůležitějšímu – zvuku. Citlivost sluchu se u každého člověka může lišit a tento názor je tedy opět třeba brát s rezervou. Přidám však pár srovnání.

Výrobci slibované silné basy jsou skutečně extra silné! Sluchátka si poradí i s přepálenými, velmi silnými basy bez velkého zkreslení a vibrovat vám potom bude celé ucho… Za toto tedy velká pochvala. Středy a výšky jsou pak také na velmi dobré úrovni a hlavně se nic mezi sebou nebije. Jediné, co bych na sluchátkách ve zvukovém podání ještě vylepšil, jsou výšky. Úroveň mají dobrou, nicméně na takové Sennheisery MX 475 nemají. Zvukovou kvalitu bych přirovnal k velkým sluchátkům Sennheiser HD 205 – zvukově téměř to samé, ale v mnohem menším provedení (je však nutné odmyslet fyzické výhody velkých HD 205 :)). Co se týče hlasitosti přednesu, tak sluchátka mají výše zmíněnou citlivost až 122 dB/mW – jsou tedy poměrně dost hlasitá a já je při poslechu ještě uměle zeslabuji na nižší stupeň hlasitosti. Po zvukové stránce bych pak nakonec MX 375 nevytkl za částku, za kterou se prodávají, asi nic. Basy kopou a zvuk „má koule“, nic zde nechybí. Při použití ekvalizéru (což je nutnost snad u každých pecek v této cenové relaci) by neměl být problém nasměrovat zvuk lezoucí ze sluchátek jakýmkoliv směrem dle preferencí uživatele – Já osobně se soustředím spíše na hloubky a zároveň výšky, ale tak, aby středy nezanikly a zvuk měl stále dostatek detailů … v metalu musí kytara pořádně živě říznout a sólo být pěkně probarvené, včetně vokálů :-).

Ve zvukovém porovnání například s MX 475 jsem již zmínil horší přednes výšek, ten je u MX 475 na skutečně velmi dobré úrovni. Nicméně u MX 475 prakticky úplně chybí basy – bez použití ekvalizéru jsem tak měl problém slyšet kopák u bubnů a basa jako kdyby neexistovala. Obecně mi přišly výšky dost přepálené. MX 475 se tedy soustředí na vyšší tóny a potěší spíše posluchače country a možná opery, než někoho, kdo hledá basy a obecně nižší tóny. Co se týče provedení, tak MX 475 vypadají kvůli lesklému provedení dle mého o dost hůře, vzhledem k tomu, že jsou dražší. V uchu také nebyla tak komfortní, jako MX 375. Líbilo se mi na nich ale lepší provedení zahnutého jacku, který tolik netrčí ven, jako u MX 375.

Měl jsem také možnost porovnání se sluchátky AKG Y15. Tato sluchátka se zvukově pravděpodobně nejvíce blížila přednesu MX 375. Zvukové podání bylo vyvážené a opět se mezi sebou nic nebylo. Basy ovšem ani po ekvalizaci neměly tak dobré podání a ani výšky se mi tolik nelíbily. Vzhledově bych zařadil Y15 někam mezi řadu sluchátek za 150,-. Provedení na mě působilo levně a nezachránila to ani mřížka na svrchní straně sluchátek. Líbilo se mi naopak pogumování vnitřních krajů náušníků. Oproti MX 375 měla sluchátka také mechanické zesilování hlasitosti na kabelu – na jednu stranu příjemná věc, na stranu druhou se jedná o poměrně nehezký a také nepraktický prvek. Hlasitost se upravuje pomocí velkého posuvníku, který se pod oblečením hýbe sám, jak chce, bohužel prostě moc trčí ven. Y15 jsou opět sluchátka dražší, než MX 375.

A do třetice mohu nabídnout srovnání se sluchátky trochu odlišného druhu – se špunty. Zde se budu věnovat pouze zvukovému srovnání se sluchátky Sennehiser CX 175 a LG QuadBeat 2. CX 175 jsou sluchátka o řád výše a je to slyšet i na jejich zvukovém podání. Zvuk je jednoduše mnohem více živější a detailnější, než u MX 375, a to jak ve výškách , tak v basech. Basy jsou u CX 175 také velmi silné. LG QuadBeat 2 pak nabídnou také velmi podobný zvuk jako MX 375, podobné basy, nicméně již ne tolik prokreslené a tak extrémně silné (stále jsou však velmi silné a soustředěné spíše na jejich vyšší hladinu a všeobecně se soustředí více na středy). Sluchátka LG mají také slabší výšky.

Sennheiser MX 375 bych tedy zhodnotil jako skvělá sluchátka a za nabízenou cenu poskytnou uživateli velmi dobré zvukové podání a prvotřídní provedení. Potěší pravděpodobně vyznavače všech žánrů, jelikož zvuk je poměrně dobře vyrovnaný a hloubky, středy ani výšky mezi sebou nesvádějí souboj. Popravdě řečeno, ono podání hlubších tónů je u MX 375 poměrně dost návykové. Za mě tedy jednoznačné doporučení.

The Wool Trilogy/Silo (Hugh Howey) – další klasika postapokalyptické beletrie?

Přes léto jsem po dlouhém čase opět dostal chuť si něco přečíst – vedla k tomu zejména touha rozšířit si obzory v anglickém jazyce a ideálně najít nějaké zajímavé dílo psané originálně v angličtině. Po přečtení nějakých kratších knih a literatury od klasických autorů (např. Stephen King – The Wind Through the Keyhole, mimochodem také výborná kniha), jsem se dostal k dílu Wool od autora Hugha Huweyho. Později jsem zjistil, že u nás se tato kniha prodává již přeložená pod názvem Silo, takže kdo má raději český překlad, má možnost volby (ovšem kvalitu překladu bohužel posoudit nemohu).

Nejprve jsem se bál, zdali to nebude opět nějaká jednostranně zaměřená kniha s již tolik omílaným tématem (nicméně téma apokalypsy se snad ani vyčerpat nedá). Po pár desítkách stránek mi však došlo, že Wool má v sobě mnohem víc, než by se na první pohled zdálo, a já tak na konci knihy měl neodkladné nutkání přečíst si pokračování a později mi začalo být jasné, proč právě toto dílo a v zahraničí autora tak proslavilo.

Sci-fi, horor, akce a mnohem více … žánrově velmi pestré dílo

V knize nenajdete žádného hlavního „hrdinu“, ale hned několik postav, které mají zásadní vliv na změny v ději. Budu se snažit nic neprozradit, a proto zde čekejte naprosto minimální popisy děje.

Z úryvku na knize je jasné, že děj pobírá osudy několika tisíc pozůstalých lidí, uzavřených v silu. Samozřejmě taková populace uzavřená v prostoru bez možnosti nějaké expanze získává později rozporuplné pocity o své existenci, které se pak projevují napříč celým silem a ovlivňují životy všech … a v silu to pak vypadá, jako když se vaří voda v hrnci – jenom uniknout ven. 150 pater sila plných lidí je jedním velkým ekosystémem, a to jak hospodářským, tak sociálním – všechno uvnitř spolu velmi úzce souvisí. Autor nijak přehnaně nepitvá pocity, emoce postav či jiné prvky, jak je tomu v dnešních moderních dílech zvykem – děj je vyvážený a dlouhé jednolité pasáže nečekejte :-). Obvykle nastává zvrat tehdy, když to nejméně čekáte …  a rozjede se úplně nová část děje, která naprosto změní význam věcí. Autor má díky zvolenému tématu poměrně volnou ruku a na své si tak přijdou jak fanoušci science-fiction (v díle jsou popisována technická řešení, a další zajímavé věci), tak ti, kteří hledají jakýkoliv děj se spoustou zápletek, extrémním napětím, brutálními nečekanými zvraty, hororovými prvky, dojemnými příběhy a nejen tím… Kniha jednoduše patří mezi ty, které si snadno zapamatujete, a dost možná vás i donutí k hlubšímu zamyšlení. Neustálé boje o moc, chtíč po poznání něčeho nového, lži a intriky jsou tak důmyslné, že občas je těžké říct, zdali je horší pravda, nebo lež (aneb citát z knihy „Pokud vás nezabije lež, pak pravda ano.“). Při čtení se dostanete do pasáží, kde dochází ke střelbě a akčním bojům a také do částí, které mají jasné hororové prvky. Poměrně zajímavé je také sledovat psychologii lidí v knize – kdo má v ději zájem dělat něco více, než by měl, bude toho v budoucnu jistě litovat. V dalších dílech zde nechybí ani úryvek z americké politiky v ději a odkrytí některých pravd („které by raději měly zůstat skryté“), jež za tím vším stály.

Trilogie od počátků do konce

Jelikož jsou u nás (ale i mezinárodně jako ebooky například na Amazonu) dostupné všechny díly ze série v angličtině, zmíním se, že k dílu Wool patří také další dvě části, konkrétně Dust a Shift, jedná se tedy o kompletní trilogii, která pojednává o historii sila – tedy jeho vzniku, průběhu a ději budoucím. Všechny knihy jsou psány ve stejném duchu.

Wool a ostatní díly mě zaujaly svým originálním výkladem a brutálními zvraty děje, které skutečně změní celý pohled na věc. Autor umí skvěle a vyváženě popisovat a děj pak velmi příjemně plyne. Za mě tedy jednoznačné doporučení na dle mého názoru velmi kvalitní, poutavou a napínavou science-fiction trilogii, kterou doporučuji přečíst nejlépe v originále.

EDIT 3.12.2014:

Tak jsem si právě všiml, že se u nás prodává nové dílo Sand, které popisuje pustý svět s totalitní vládou a bezprávím. Sand pojednává o úplně odlišném světě a nemá s předchozí trilogií Wool spojitost. Z prvních pár stránek je jasné, že autor poněkud změnil styl psaní – zdali k lepšímu, to záleží na čtenáři zvlášť. Nicméně já už se nemůžu dočkat, až se budu moci do tohoto díla pořádně začíst! 🙂

Android aplikace pro offline pěší/cyklo navigaci – ViewRanger GPS

Stejně jako minulý rok jsem i ten současný úspěšně zahájil cyklistickou sezónu a jelikož mám najeto čím dál víc, dostávám se také dále do míst, která jsou mi absolutně neznámá. Pro snadnější orientaci v terénu jsem tedy začal pokukovat po nějaké aplikaci pro Android, se kterou bych byl schopný naplánovat trasu, a následně se po ní s telefonem navigovat. Požadoval jsem také kvalitní mapové podklady, dostupné nejlépe offline.

Po několika pokusech jsem našel aplikaci ViewRanger GPS, která ve verzi dostupné zdarma poskytuje dostatek funkcí, jež umožní vše, co jsem výše požadoval. Placená verze není, nicméně jsou zde k dispozici „prémiové“ mapy, které jsou přístupné pouze po jejich zakoupení. Kdo si však vystačí s volně dostupnými mapami typu OpenStreetMap, OpenCycleMap apod., může je v programu bez omezení používat.

ViewRanger obsahuje celkem použitelný/srozumitelný interface podobný mapové aplikaci od Googlu … po prvním spuštění na vás vybafne s registrací – ta však není pro používání potřeba, pouze vás pak bude otravovat při každém spuštění. Registrace s sebou však na druhou stranu přínáší výhody trackování tras (spíše pouze jejich snadnější správu a možnost podělit se o zážitky ostatními), „buddybeacon“ a další věci. Co že je to „buddybeacon“, když už jsem to zmínil? Název asi hovoří sám za sebe – je to celkem praktická věc, která se hodí zejména při skupinové výpravě – jedná se o „real-time“ sledování pozice určitého zařízení. Pokud tedy jedete třeba ve skupinkách a jedna chce jet jinou cestou/napřed, může se vám tato funkce hodit pro zjištění aktuální pozice přátel – pro použití však už budete potřebovat připojení k internetu pro aktualizaci pozice (interval aktualizace pozice se dá nastavit).

Jako hlavní funkci jsem požadoval plánování trasy a následně navigaci po uložené trase – to zde lze provést přímo na telefonu, i když to není kdovíjak pohodlné. Samozřejmostí je pak možnost importu trasy ze souboru .gpx. Výlet si tedy můžete pohodlně naplánovat třeba na notebooku. Trasy naplánované přímo v aplikaci pak jdou rovněž vyexportovat do .gpx a snadno je tedy můžete sdílet s přáteli.

Na začátku jsem zmínil, že aplikace může využívat mapové podklady offline – jak to tedy funguje? Můžete využít jak celé mapy, tak stažené „čtverce“ (části map), které aplikace stáhla – tyto části se v základním nastavení automaticky ukládají a je zde také možnost nastavit si kolik že paměti mohou takto nakešované soubory v telefonu zabrat. Můžete si dokonce rovnou zvolit oblast, pro kterou chcete stáhnout mapové podklady, a následně si vše dopředu stáhnout do telefonu do posledního detailu (takto si v aplikaci vytvoříte přímo vlastní mapu).

Viewranger pro Android

Nyní pár slov k samotné navigaci – ta probíhá poměrně přehledně a na mapě tak vidíte svou pozici spolu s kompasem a ukazatelem aktuálního směru (samozřejmě kompas funguje pouze tehdy, pokud jej váš telefon obsahuje). K dispozici je pak také typ zobrazení, který vám ukáže pouze kompas, ukazatel směru pro trasu a další informace, jako vzdálenost do dalšího POI či odhadovaný čas příchodu – data zobrazená na této obrazovce se pak dají dle potřeby změnit na jiná. V tomto režimu je zde několik obrazovek zobrazující informace k aktuálnímu výletu. Celkem dobrá je možnost zvukového upozornění na „bod zájmu“ (POI), který je před vámi v určité vzdálenosti.

Co se týče záporů k této aplikaci, zmínil bych trochu pomalejší reakce prostředí a neustálé otravné žádosti o registraci při startu, pokud registrovaní nejste – jakmile chcete rychle zjistit pozici, je to opravdu otravné (aplikace také poměrně dlouho nabíhá – záleží ale samozřejmě na výkonu telefonu). Pro někoho pak také může být problém lokalizace aplikace – čeština zde totiž není a vystačit si tak musíte s angličtinou.

Abych nezapomněl – spotřeba energie vzhledem k využití aplikace je obdobná, jako u jiných aplikací podobného ražení (navigace, zobrazení map) … třeba ve srovnání s c:geo bych řekl, že telefon vydržel více. Jednoduše se nejedná o žádného žrouta baterie – opět ale záleží na konkrétním typu telefonu.

ViewRanger GPS (Google Play)

To by k aplikaci ViewRanger GPS bylo prozatím vše, pokud máte nějaké dotazy či připomínky, případně návrhy na lepší aplikace, nezapomeňte je zmínit do komentářů níže.