Očekávaný 17. říjen 2013 pominul a update Windows 8.1 byl uvolněn veřejně do světa. Já jsem samozřejmě po dobrých zkušenostech s Windows 8 ani chvíli neváhal a ještě v den uvolnění jsem update stáhl a nainstaloval.
Bohužel, místo rozčarování z rychlosti a novinek po updatu akorát stále narážím na nějaké problémy.
Nevypínání počítače po updatu na Windows 8.1
První, co mi bylo divné, bylo nevypínání počítače, i když to uživatel přímo požadoval. Jediné, k čemu došlo, bylo zhasnutí obrazovky a pravděpodobně uvedení počítače do jakési „fáze klidu“. Nicméně disk stále běžel a kontrolky svítily vesele dál. Vypnutí bylo možné pouze podržením tlačítka napájení.
Řešením tohoto problému se ukázalo být vypnutí možnosti „rychlého spuštění“ v nastavení napájení (Ovládací panely/Možnosti napájení/Nastavení tlačítka napájení – Zapnout ryclé spuštění).
Od té doby se počítač již bez problémů vypíná.
Prázdná černá obrazovka při načítání Windows
Druhý problém není tak akutní, jako ten první, nicméně je otázkou, proč vůbec vzniká (zbytečně). Před updatem proběhlo načtení systému během chvilky, hned potom, co svou práci ukončil BIOS. Teď se po BIOSu objeví prázdná černá obrazovka, u které je v pozadí vidět plynulý přechod barvy z černé na mírně šedou (ale možná to je podsvícení monitoru, nevím). Tato obrazovka zde setrvá několik (hodně) vteřin a až po ní následuje přihlašovací obrazovka systému.
Proč to tam je? K čemu to slouží? Pravděpodobně se jedná o pozůstatek z obrazovky, kde se zde zobrazovalo logo a načítání sytému. No, každopádně teď je to trochu zavádějící a působí to, jako by se absolutně nic nedělo (a to nic trvá déle, než dříve). Přihlašování do uživatelského profilu trvá nyní po updatu také značně déle. Oproti Windows 8 se rychlost bootování až do systému zpomalila o několik desítek sekund. To snad nemůžou myslet vážně…
Pokusil jsem se o „čistý boot“ bez dalších aplikací a služeb, nainstalovat jsem nejnovější drivery, nicméně bez rozdílu.
Je otázkou, zdali by zda pomohla nová, čistá instalace sytému. Nicméně dělat ji kvůli takovému updatu, který dohromady nic nového nepřinesl (spíše naopak), mi přijde opravdu zbytečné. Nezbývá, než čekat, jak se k tomu Microsoft postaví, protože podobné problémy má dle počtu příspěvků ve fóru Microsoftu poměrně velké množství lidí.
UPDATE 8.11.2013:
Tak drivery jsem několikrát aktualizoval (zejména ten od NVidie) a počítač teď po zapnutí „fast boot“ startuje normálně, prakticky stejně rychle, jako před updatem. Nutno také podotknout, že za tu dobu byla vydána aktualizace pro Windows 8.1, která na toto samozřejmě může mít také vliv. Doporučuji tedy opět aktualizovat drivery a také systém Windows.
Zrovna včera se mi stala taková nemilá věc… Přišel jsem domů a chtěl jsem si z paměťové karty stáhnout videa a fotky, které jsem nafotil na akci a přislíbil jsem někomu jejich dodání. Nečekám a tradičně vyjmu kartu z foťáku, strčím ji do počítače, a začnu kopírovat. Kopírování se ale najednou zasekne a Windows mi milostivě oznámí, že program mě hodlá ignorovat a nebude pracovat, přičemž to bude dělat pravděpodobně hodně dlouho. Po pár minutách nečinnosti ho tedy s úzkostlivou obavou o data na kartě natvrdo vypnu, a znovu spustím. Karta naběhne v pořádku (uf!) se všemi daty a já tedy opět začnu kopírovat. Po chvilce se kopírování samozřejmě opět zasekne a karta se pro jistotu sama odpojí, následně se připojí, a systém slavnostně ohlásí, že musím kartu před použitím naformátovat. Výborně! Došlo totiž k narušení systémového souboru a Windows netuší, jak má kartu přečíst. Následně tedy zkusím kartu strčit do zrcadlovky, přičemž zjistím, že foťák běžel asi 4 dny v kuse zapnutý v brašně (zjevně jsem jej – mě doposud neznámo proč – zapomněl vypnout), a že kartu jsem vyjmul z běžícího zařízení, což očividně stálo za daným problémem. Jenom tak mimochodem, foťáku se naprosto nic nestalo (přepnul se do úsporného režimu), baterie zůstala plně nabitá, takže žádný problém. Chválím Nikon.
Po několika minutách následující paniky jsem začal přemýšlet, jak data z karty dostat. Projel jsem pár diskuzních fór a nakonec stáhnul zdánlivě magickou aplikaci jménem TestDisk & PhotoRec.
Záchrana dat pomocí TestDisk & PhotoRec
Aplikace má pro mě velmi přívětivé rozhraní (tedy textové) a ovládá se pár klávesami, takže by s tím nikdo neměl mít problém. Pokud máte s daty podobné potíže, jako já, nebo u vás došlo třeba k poškození určitých sektorů, nechtěnému formátování aj. na médiu, tento set 2 programů vám může pomoci. Funguje na většině paměťových zařízení (pevné disky, karty, flash disky a další), což je perfektní. Program můžete stáhnout na stránkách vývojáře pomocí tohoto odkazu: TestDisk & PhotoRec. Jenom předem zmíním takovou „malou“ výhodu oproti konkurenčním programům, které zvládají sotva to samé a za příplatek vám dají grafický kabátek – TestDisk & PhotoRec je ZDARMA šířený pod licencí GPLV v2+.
Stažení dat z poškozeného média
Jakmile program stáhnete a rozbalíte, spusťte .exe soubor se jménem Photorec. Už podle názvu je patrné, k čemu tento program slouží. Následné stažení dat je velmi jednoduché – po spuštění programu si v nabídce pomocí šipek vyberte požadované médium a pomocí enteru potvrďte volbu.
Dále najeďte na nabídku [Options], kde dle vašeho uvážení vyberte možnost „Keep corrupted files“, která zajistí, že se vám zkopírují i poškozená data, či data, která nemůže program úplně přečíst (pokud chcete zachránit opravdu maximum, vyplatí se to).
Poté se vraťte o jeden krok zpět a zvolte [Search]. Vyskočí na vás nabídka, ve které je třeba zvolit formát, který byl dříve na médiu (nejčastěji se jedná o NTFS/FAT, tedy druhá možnost).
Další kroky se řídí podle toho, zdali ječitelný systémový soubor na médiu. Poznáte to tak, že v „tabulce“ pod slovem partition najdete buďto požadovaný typ formátu (NTFS, FAT), to znamená, že systémový soubor je čitelný, nebo Uknown, což bohužel znamená opak. Partition jako takový je část disku – pokud tedy máte fyzický disk rozdělený třeba na další tři systémové (C:, D:, E:), uvidíte v tabulce partition více položek. Partitions nejsou bohužel označené písmeny tak, jako v systému, ale jsou zde očíslované bloky seřazené číselně podle velikosti sektorů, takže nakonec lze poměrně snadno rozpoznat požadovanou část (za předpokladu, že jich na disku nemáte hned několik o stejné velikosti).
a) Pokud je systémový soubor viditelný a vy zvolíte požadovanou část disku (partition), vyskočí vám jako další nabídka typu prozkoumání média. [Free] znamená prozkoumání pouze volných částí média (vhodné pro smazaná či ztracená data), nebo [Whole], který prohledá celý disk a najde veškerá data na disku. Poté už jen stačí vybrat místo, kam se mají data z média nahrát, potvrdit a program začne prohledávat sektory po datech.
b) Pakliže je na médiu nečitelný systémový soubor (jako v mém případě), jako další krok stačí pouze vybrat místo, kam se mají data z média nahrát, potvrdit a program začne prohledávat sektory po datech.
Vývojáři nám sem dokonce na pravou stranu umístili časovač, který ukazuje, za jak dlouho bude operace dokončena, takže hurá na kafe, vyvenčit psa, cokoliv… Jenom pro srovnání – v mém případě trvalo prozkoumání a záchrana dat 32 Gb karty class 10 asi dvě hodiny a 45 minut. Po ukončení operace můžete zkontrolovat, co program našel. Ještě je nutné upozornit, že program nečte systémové soubory, tzn. že nebudou zachovány původní názvy a hierarchie souborů!
No, a to je všechno, co je třeba učinit k získání dat z poškozeného média. Jako další možnost záchrany dat se nabízí zakoupení některých profesionálních a graficky přívětivých nástrojů, což je často cenově podobné, jako záchrana dat u specializované firmy.
A výsledky záchrany? Po dokončení procedury došlo v mém případě k záchraně téměř veškerého materiálu. Chybělo pouze pár fotek, což je poměrně dobrý výsledek (teda rozhodně lepší než formátování disku). Jakmile jsem data stáhl, zkusil jsem na kartě experimentálně obnovit samotný systémový soubor, záchrana se mi však nakonec bohužel nepodařila. Níže uvedu jenom pár typů, jak toho můžete docílit, třeba budete mít větší štěstí.
Obnova systémového souboru
Pro obnovu systémového souboru (partition tabulky) na médiu spusťte druhý program se jménem Testdisk. V první nabídce zvolte možnost dle vašeho uvážení a v dalším kroku si opět vyberte požadovanou jednotku. V následující nabídce zvolte pro standardní Windows hardware možnost Intel.
Další kroky závisí na tom, jestli program na médiu bude schopen z média vylovit přímo systémový soubor, nebo naopak nic nenajde. To můžete vyzkoušet pomocí [Analyse].
Program se vás také zeptá, zdali bylo médium formátované pomocí Windows Vista, protože ty užívají jiné parametry (holt byl to univerzální systém). Ještě předtím je ale důležitá kontrola údajů daného média, zejména zda sedí velikost prostoru jednotky. Pokud ne, je nutné zkontrolovat detekci média v BIOSU a zajistit si případně nejnovější ovladače (tip autorů aplikace). Pokud není velikost jednotky správná, program nebude správně fungovat. Po kontrole stačí zvolit [Search] a čekat, popřípadě při neúspěchu zvolit [Deeper search].
V mém případě dopadly obě možnosti neúspěšně. Můžete se také pokusit vytvořit systémový soubor ručně. Pomocí nabídky [Advanced] můžete zadat veškeré údaje ohledně sektorů média až po daný formát, což by vám mělo umožnit vytvořit systémový soubor. Při zvolení formátu jsem ale taktéž nijak nepochodil a nic se nezaznamenalo, takže smůla…
Médium nelze načíst aneb když nic nepomůže
Pokud paměťové zařízení s cennými daty není ani možné načíst v systému, je pravděpodobné, že problém bude mít pravděpodobně závažnější příčinu, než jakou je „pouhé“ porušení systémového souboru, či nechtěné naformátování a smazání všech dat. Jakmile systém paměťové zařízení nevidí, není bohužel možné aplikovat postup popsaný výše, protože program se k němu jednoduše nedostane – v těchto případech je možné, že bude třeba fyzického či jiného pokročilejšího zásahu pro záchranu dat.
Pokud se vám tedy s programem nedaří fotky obnovit, nemáte čas data zachraňovat (obnova dat může být zejména u médií s vyšší kapacitou velmi náročná na čas), anebo máte zařízení s mechanickým poškozením (poškozené konektory, aj.), je možné vyzkoušet také služby specialistů, kteří se záchraně dat věnují přímo. Využití výše uvedeného programu Testdisk & Photorec je zdarma, ceny za služby specialistů se pak mohou pohybovat podobně, jako částky za placené programy – tedy v řádu stovek korun až tisíců v závislosti na druhu závady a náročnosti postupu získat data zpět. Pro příklad zde uvádím například ceník společnosti Datahelp v Praze.
To by bylo k záchraně dat asi vše, na internetu můžete nalézt hromadu dalších informací o záchraně dat a z diskuzí se můžete dovědět různé rady a tipy k tomuto tématu. Já doufám, že vám tento článek pomohl a přeji co nejméně problémů s nepřístupnými daty :-). S dotazy a připomínkami k tématu se můžete samozřejmě vyjadřovat pod článkem v diskuzi (vzhledem k množícím se dotazům se zkuste prosím nejprve podívat, zdali už někdo něco podobného nenapsal před vámi). Pouze bych rád podotkl, že se neživím ani profesionálně nezabývám obnovou dat – zdůrazňuji to zejména z důvodu množících se dotazů s velmi specifickými více či méně souvisejícími problémy. Pokud vám výše uvedený program pomohl zachránit vaše cenné soubory, můžete autorům tohoto softwaru poděkovat i formou finančního příspěvku, více na stránkách www.cgsecurity.org.
Potřebovali jste někdy rychle sdílet internetové připojení s přáteli? S programem Connectify můžete sdílet internetové připojení z jakéhokoliv síťového zdroje počítače přes Wi-Fi do libovolného přístroje. Teoretické využití může také nalézt v „prodloužení“ signálu jiného Wi-Fi vysílače. Jednoduše řečeno, jedná se o takový tethering pomocí počítače.
Program je na světě již pár let a nabízí jednoduché nastavení vlastní sítě. Můžete zadat jméno sítě (v nové LITE verzi již pouze s přídomkem „Connectify“) a vybrat si zdroj poskytující internet. Samozřejmostí programu je síťové zabezpečení WEP, WPA2-PSK a můžete také zvolit otevřený hotspot. Program také nabízí přehledný seznam připojených zařízení do vaší sítě s možností „odstřihnutí“ od internetu ;-). A v neposlední řadě výrobce programu myslel i na delší provoz sítě bez potřeby administrace, a tak do programu vložil rovnou možnost vzdálené správy či launcher pro spouštění instrukcí (Telnet, SSH,…). Možná by stálo za zmínku, že autor nyní nabízí dvě verze místo jedné – již zmíněnou LITE (zdarma), a dále verzi PRO (za poplatek). Paradoxem je, že vše, co byste dříve našli v původní bezplatné verzi, dnes už v LITE nenajdete. Autor si zřejmě uvědomil, v jaké míře se jeho aplikace používá.
Pokud hledáte rychlou cestu, jak nasdílet internetové připojení a nechce se vám zbytečně hrabat v nastavení Windows (což je někdy opravdu otravné, protože i po několikahodinové snaze musíte počítat s tím, že to nebude fungovat), je Connectify zřejmě nejlepší volbou. Pod článkem naleznete screenshot a odkaz na download.
