Bash a Ubuntu přímo ve Windows 10? Snadno!

Vyznáte se v prostředí Linuxu a rádi byste příkazovou řádku ve Windows 10 obohatili o klasický Bash? Nyní je možné tyto dva světy propojit snadněji, než kdy dříve.

Už od roku 2016 je díky naslouchání Microsoftu požadavkům uživatelů možné ve Windows využívat rozmanitosti klasického Bash shellu. Dříve byla tato funkce dostupná zejména v rámci Insider Preview programu, nyní je již nějakou dobu uvolněna pro běžné uživatele a v rámci Insider Preview je nastíněn i další směr, kterým by se mohla tato funkce systému dále ubírat (respektive již se ubírá).

Instalace je velmi jednoduchá při následování kroků z tohoto oficiálního návodu přímo ze stránek Microsoftu.

Jelikož jsem zrovna řešil, jak do Windows dostat Git, přišla mi tato funkce vhod (ano, pro Git existují instalátory i pro WIndows, avšak toto se mi aktuálně zdá jako lepší a přirozenější alternativa).

V mém případě (stále jsem neobdržel Fall Creators Update), jsem pro instalaci musel zapnout vývojářský mód (dostupné v panelu nastavení Windows v záložce Aktualizace a zabezpečení/Pro vývojáře).

Do konzole pak bylo třeba zadat následující příkaz:

Enable-WindowsOptionalFeature -Online -FeatureName Microsoft-Windows-Subsystem-Linux

Tento příkaz zajistil instalaci subsystému pro běh Linuxu v prostředí Windows 10. Následně stačilo restartovat počítač a opět v konzoli zadat příkaz „bash„. Poté došlo ke stažení a instalaci distribuce Ubuntu, která zpřístupnila prostředí Bash shellu ve Windows.

Po dokončení instalace můžete plně užívat výhod Linuxu ve Windows.

Takovou „integrací“ linuxového jádra do Windows se otevírají dveře mnoha dalším funkcím a možnostem využití samotných Windows – velice se například usnadnilo využití aplikací, jejichž vývoj je primárně soustředěn na Linuxové systémy (například Git, Apache a nepřeberné množství dalších aplikací nejen pro vývojáře).

V budoucnu, respektive v těchto dnech (po ostrém vypuštění Fall Creators update, který je aktuálně postupně uvolňován na vhodná zařízení), je počítáno přímo se snadnou integrací v rámci instalace také přímo prostřednictvím Windows Store, avšak stále je třeba mít spuštěn vývojářský mód a nainstalováno rozšíření Windows Subsystem pro Linux.

Třeba se v budoucnu dočkáme i přímé podpory aplikací určených pro Android, když už Microsoft pohřbil svá mobilní Windows ;-).

Bash a Ubuntu přímo ve Windows 10? Snadno!
5 (100%) 1 vote

Bezdrátová sluchátka Lamax Beat Prime P-1 – recenze

V posledních letech je možno sledovat trend odstraňování klasického 3,5 mm konektoru z různých zařízení (hlavně těch mobilních). Je tak možné, že řada uživatelů se místo sluchátek vybavené novými konektory (USB-C) poohlédne i po bezdrátových alternativách, jejichž používání může poskytnout určité výhody. Navíc, ceny bezdrátových sluchátek jsou v současnosti na poměrně snesitelné úrovni podobné té u drátových sluchátek. Navíc v rámci kvality zvuku a provedení zde již není vidět (slyšet) takové velké množství kompromisů, jako dříve. Dnes se zaměřím na bezdrátová špuntová sluchátka Lamax Beat Prime P-1, která by měla nabídnout kvalitní zvuk, poměrně dobrou výdrž na baterii a nakonec snesitelnou cenovku.

Provedení

Jako první věc zmíním velikost sluchátek – z obrázků to není úplně patrné, ale sluchátka jsou poměrně velká – ovšem to by platilo spíše k porovnání s klasickými drátovými sluchátky. Pokud by se měly rovnat s bezdrátovými konkurenty (které mají podobné konstrukční řešení), pak jsou naopak poměrně kompaktní. Při nasazení sluchátka přesahují uši a spaní s nimi či jejich nošení pod čepicí tak není úplně to pravé. Je to jako nošení klasických peckových sluchátek – po krátkém navyknutí poměrně pohodlné, jelikož zde nejsou žádné ostré hrany, které by tlačily do ucha a jelikož je šasi sluchátek příjemně tvarované. Na konci každého sluchátka je pak umístěna plocha se zabudovaným magnetem, které umožňuje spojení sluchátek k sobě – poměrně sympatická a praktická záležitost. Z fotek je zřejmě patrné, že sluchátka mají hnědou barvu – jiné provedení se v současnosti nevyrábí a ona hnědá barva nevypadá vůbec špatně. Jednotlivé prvky jsou skvěle sladěny a design sluchátek pak působí velmi dobře (subjektivně).

Co se týče materiálu, pak se zde opravdu jedná o kovovou slitinu. Nicméně i přesto jsou sluchátka příjemně lehká a s jejich samovolným vypadáváním jsem neměl problémy ani při běhu (i bez využití dodatečných nástavců pro uchycení do ucha). Kabel vedoucí mezi sluchátky a ovládacím panelem je potažen textilií. Působí příjemně na dotek a možná by mohl snést i hrubější zacházení.

Samotný ovládací panel sluchátek je tvořen z plastu. Jedná se o příjemně kompaktní součást ukotvenou na kabelu pod pravým sluchátkem. Zde bych vytkl vzdálenost panelu od sluchátka  – kdyby byla delší, jistě by to bylo příjemnější. Panel takto vždy visí blízko ucha a je téměř vždy vidět – umístění níže by možná bylo praktičtější i z hlediska lepšího vyvážení (nicméně rozhodně to není tak, že by takto panel tahal za ucho). Celý panel je pak oproti sluchátkům zhotoven z plastu. Velmi se mi líbí provedení konektoru (micro USB) pro nabíjení baterie sluchátek – je umístěn sympaticky na boční straně ovládacího panelu, kde není nijak extra nápadný. Naštěstí není schován pod krytkou, což na jednu stranu může vést ke snadnějšímu vniknutí kapaliny do elektroniky, nicméně na stranu druhou nemusíte odstraňovat krytku při každém dobíjení, což se často negativně projeví na životnosti podobných řešení v závislosti na intervalu nabíjení. Na ovladači se pak na svrchní straně nacházejí tři tlačítka, mikrofon a LED dioda. Více k těmto prvkům v další kapitole článku.

 

Zvuk, utlumení okolí a dosah sluchátek

Když jsem si sluchátka nasadil poprvé a pustil hudbu, překvapilo mě jejich zvukové podání. Z jejich poslechu mám velmi dobrý pocit. Jediné, co mi trochu vadilo, byla poměrně výrazná basová složka, která se projevuje v celém spektru a mírně zastírá zbytek, respektive by se dalo říci, že ten zbytek není tak výrazný. Basy jsou hutné, chybí mi u nich však větší detail a separace. Při jejich mírném vytažení ekvalizérem pak začnou výrazně překrývat středy i výšky. Výškám by neuškodila větší průraznost a podobně jako u basů také detail. Právě výšky jsou poměrně upozaděny a ani po využití ekvalizéru jsem nebyl s jejich podáním úplně spokojen (třeba jako u SoundMagic E10), podání je však určitě dostatečné (ostatně možná je to jen moje síla zvyku :-)). U podání středů myslím není příliš co vytknout a jejich podání je dobré. Při poslechu je pak možno vnímat i určitou prostorovost, což je jedině příjemné plus.

Se zvukovým podáním jsou sluchátka vhodná spíše na poslech rytmické hudby založené více na basovou a středovou složku. Při poslechu složitějších skladeb bude možná třeba trochu si pohrát s ekvalizérem pro zajištění ostřejšího zvuku (třeba dát vyniknout kytarám, basám,…) či všeobecné vytažení detailů. I přes kritiku výše bych sluchátka zařadil mezi lepší průměr. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdrátová sluchátka, tak se jedná o překvapivě dobrý zvukový přednes odpovídající v současnosti dané cenové hladině. Poslech s nimi je příjemný a líbivý.

Co se týče utlumení zvuků z okolí, tak zde je odváděna dobrá práce. Sluchátka dobře utlumí okolní zvuky v posilovně (i hlasitější hudbu), v městské hromadné dopravě i jinde.

Dosahem jsou sluchátka schopna bez problémů pokrýt desetimetrovou vzdálenost. Nějaká ta zeď či překážka jim také nedělá příliš problém. S vypadáváním signálu či zvuku jsem se po dobu jejich užívání zatím nesetkal.

Ovládací panel a ovládání sluchátek

Ovládací panel obsahuje tři tlačítka – jedno potvrzující, plus a minus. Dle očekávání je s těmito tlačítky možno v závislosti na zařízení a systému možno pouštět přehrávač, měnit skladby, hlasitost či provádět jiné věci.

Spouštění sluchátek pak probíhá stisknutím středového tlačítka na přibližně 4 vteřiny. Následně se ozve uvítací tón. Sluchátka mají několik tónů – patří mezi ně například signalizace připojení k zařízení (či odpojení), přehození skladby, upozornění (notifikace), dosažení hranice hlasitosti (nejnižší/nejvyšší) a další. Velkou výhodou sluchátek je, že je možno nastavit si hlasitost jak u samotných sluchátek, tak potom samozřejmě na samotném zařízení, které odesílá zvuk na sluchátka. Nastavením hlasitosti na sluchátkách se pak upraví také hlasitost jednotlivých tónů. Vypnutí sluchátek je podobně jako spuštění doprovázeno tónem a probíhá také dlouhým stisknutím středového tlačítka.

Kromě zvukové signalizace probíhá také notifikace s pomocí LED diody. Po zapnutí sluchátek a čekání na připojení k zařízení dioda divoce bliká. Po připojení pak bliká v několikavteřinových intervalech – snadno tedy poznáte, zdali jsou sluchátka v provozu a co se s nimi děje. Bohužel je dioda také poměrně dosti oslnivá a nápadná – při poslechu ve tmavém prostředí tak působí trochu jako světlo na majáku. Rozhodně bych ji v tomto podání považoval za rušivý element.

Handsfree a multipoint připojení

Sluchátka mohou díky integrovanému mikrofonu samozřejmě sloužit jako bluetooth handsfree. Volání s nimi však není úplně to pravé ořechové – občas mě druhá strana slyšela, občas ne. Velice záleží na tom, jak dobře je zrovna mikrofon nasměrovaný na ústa hovořícího. Jako základní dorozumívací prostředek určitě stačí. S mikrofonem jsem se pak pokoušel komunikovat i například při hraní Counter Strike: Global Offensive a nebyly s tím větší problémy.

V rámci handsfree by sluchátka měla umět naslouchat dvěma zařízením zároveň – z jednoho například odebírat hudbu či film (tablet) a z druhého přijímat telefonní hovory (mobil). Tuto vlastnost jsem se pokoušel otestovat mezi dvěma telefony s Androidem a mezi telefonem a počítačem s Windows 10. Bohužel se mi ani jednou nepodařilo připojit sluchátka k oběma zařízením najednou – funkci naslouchání vícero zařízení najednou tedy potvrdit nemohu.

Výdrž

Obvykle jsem se při užívání sluchátek dostal na minimálně 4,5 hodiny čistého času, což by odpovídalo specifikaci výdrže na 5 hodin. Všiml sem si však, že s klesajícím stavem nabití baterie občas vynechává pravé sluchátko a hraje slaběji, než to levé. Po nabití je pak vše opět v pořádku. Výdrž pak při porovnání s ostatními bezdrátovými sety spadá spíše do průměru až podprůměru – je však nutno brát v potaz příjemně kompaktní rozměry sluchátek.

Balení

Malá krabička, ve které je při zakoupení obsažen celý produkt, nabídne kromě samotných sluchátek také tři druhy nástavců o různých velikostech, krátký napájecí kabel (USB – micro USB), nástavce pro zajištění sluchátek k uchu a praktické kulaté pouzdro. Na kabelu je výslovně uvedeno, že se jedná pouze o kabel určený k nabíjení, přenášet data přes něj opravdu možné není.

  

Závěr

Lamax Beat Prime P-1 rozhodně nejsou úplně ta nejlevnější bezdrátová sluchátka na trhu – cena v době zakoupení byla 1290 Kč s DPH. Za svou cenu se ale nemusí stydět. Nabídnou poměrně slušnou výbavu, dobrý zvuk a dobré provedení. Jako sluchátka pro sportovní nadšence je mohu jednoznačně doporučit a mají za mě palec nahoru.

Bezdrátová sluchátka Lamax Beat Prime P-1 – recenze
4.5 (90%) 4 votes

MiFit už umí kontinuální měření tepové frekvence a další věci (aktualizováno)

Je to nějaký ten měsíc, co jsem zde na webu publikoval recenzi na tehdy čerstvý Xiaomi Mi Band 2. Jednou z hlavních věcí, kterou jsem v recenzi produktu vytýkal bylo to, že výrobcem dodávaná aplikace MiFit neuměla provést kontinuální měření tepové frekvence, a to se přitom jedná o „fitness“ zařízení, které zřejmě budou uživatelé používat při sportu – potřeba měřit tepovou frekvenci je zde často velmi důležitá. S podobným problémem se potýkala i předchozí verze náramku a potřeba uživatelů měřit tep kontinuálně vyvrhla na svět několik aplikací, které toto uměly – mezi nejznámější bychom možná mohli zařadit Tools & Mi Band pro Android.

Před několika týdny se ale začaly věci hýbat a uživatelům byla dána k dispozici verze MiFit, která již kontinuální měření umí … a nejenom to.

Sportovní aktivity v MiFit a další změny

Nyní byla základní aplikace MiFit doplněna (mimo jiné) o upravenou obrazovku aktuálního času a data a, co je hlavní, také o jakýsi mód sportovních aktivit (zatím tedy vlastně jenom jedné aktivity).

Po spuštění aplikace tak nyní můžete v levém horním rohu zpozorovat nové tlačítko s běžícím panáčkem, které po kliknutí ukáže část aplikace soustředící se na sběr dat z náramku při sportovní aktivitě nazývané běh. Co všechno se tady dozvíte? Koukněte níže na obrázek.

Xiaomi MiFit

Po odstartování aktivity tlačítkem Spustit se kromě záznamu uběhnuté trasy dočkáte konečně i spuštění onoho proklamovaného kontinuálního měření tepové frekvence. Pokud rádi používáte třeba Endomondo, můžu potvrdit, že ono kontinuální měření se promítne při spuštění aktivity i do něj (nicméně pak všechno měříte dvakrát).

Xiaomi MiFit

Při ukončení aktivity a uběhnutí nějaké té vzdálenosti máte možnost prohlédnout si historii běhů v aplikaci MiFit tažením prstu do strany na úvodní obrazovce aktivit s tlačítkem pro start. Aktivity mimo jiné umožňují i dodatečné nastavení, z nichž nejužitečnější je zřejmě upozornění na uživatelem zadanou tepovou frekvenci.

Xiaomi MiFit

Výsledkem tedy je, že pro kontinuální měření tepové frekvence si již nemusíte nutně kupovat doplňující aplikaci třetí strany. Snad se v budoucnu dočkáme doplnění dalších aktivit, anebo nejlépe doplnění zapnutí/vypnutí kontinuálního měření jako samostatné možnosti někde v menu. S aktualizací je náramek sám o sobě najednou o kus použitelnější při sportovních aktivitách.

Zobrazení textu, dálkové zrušení budíku

17. 2. 2017 se mi podařilo aktualizovat firmware náramku na verzi 1.0.1.34, která dle všeho již umí zobrazit text například u volajícího pro příchozí hovor. S pomocí Tools & Mi Band si pak můžete poměrně detailně nastavit, jaký text se kde má zobrazovat. Samotná aktualizace firmware na 1.0.1.34 však není dostatečná (alespoň v mém případě nebyla) – u náramku musí proběhnout také aktualizace fontů. Ze stránek podpory Tools & Mi Band jsem se dozvěděl, že pro umožnění zobrazení textů je třeba vypnout aplikaci MiFit, nastavit jazyk na telefonu na angličtinu, a poté aplikaci znovu spustit. Jakmile jsem tuto sadu kroků udělal, proběhla po spuštění aplikace další aktualizace firmwaru, a došlo nahrání nových fontů do Mi Bandu. Od té doby již Mi Band disponuje možností zobrazení ID volajícího, odesílatele zprávy, či jiných textů, které si nastavíte s aplikací Tools & Mi Band.

Další novinkou je pak bezesporu možnost vypnutí budíku po „stisknutí“ tlačítka na náramku. Minimálně z mé strany je toto velmi vítané vylepšení, jelikož nemusím hned hledat telefon, abych budík vypnul.

Jak je vidět, na softwaru dodávaném k náramku se stále pracuje, což je pozitivní úkaz toho, že prodejce náramek nepohřbil a udělal z něj oproti stavu při uvedení na trh vyvážený produkt, který konečně využívá svého potenciálu.

MiFit už umí kontinuální měření tepové frekvence a další věci (aktualizováno)
4.3 (86.67%) 12 votes